Šamanská cesta je technika, která nám na cestě za pochopením sama sebe může hodně pomoci. Někdy se prostě potřebujeme jen dotknout vlastní hlubiny duše, nechat něco projít nebo pochopit. A takový duchovní výlet, vykonaný v příjemném prostředí a zaštítěný průvodci je pro to skvělým nástrojem.
Hlavním nástrojem na šamanské cestě je určitě buben. Někdo se zvládne doprovázet na buben sám, někomu pomůže více, když mu bubnuje někdo jiný, někomu stačí si pustit bubnování do sluchátek. Za mě jsou všechny tyto způsoby správné. Když jsem s šamanismem začínala, mnohdy mi bubnovali zkušenější kamarádi, dnes už se doprovázím sama – bubnuji si a přitom prožívám cestu za zavřenýma očima.
To, co zvuk a rytmus dělá je přesměrování pozornosti do sebe. Zvuk a hudba jsou magickými nástroji a zvuk bubnu nás umí naladit na rytmus vlastní duše a přenést nás do potřebné roviny.
Před cestou
Před začátkem šamanské cesty i jakékoliv jiné duchovní práce je vhodná očista – a to nejlépe jak fyzická, tak energetická. Po dobré koupeli nebo při procházce v lese se budeme určitě cítit více nalezení a odpočinuti než, když přijdeme domů unavení po těžkém dni. Jako první doporučuji tedy zvážit svůj fyzický i duševní stav.
Pokud se cítíme na cestu připraveni, dejme pozornost prostoru, ve kterém budeme chtít pracovat. Je prostor čistý a uklizený? Cítím se v ně dobře? Pokud je to v lese nebo na hezkém místě v přírodě, určitě je to snadnější. Tuto pozornost bychom měli věnovat spíše indoor prostoru. Nebudu během cesty rušena? Budu mít aspoň na 30 minut soukromí? Pokud cítím, že je prostor nějak energeticky zahuštěn a obklopen energiemi jiných, mohu jej předtím očistit bílou šalvějí, svíčkou nebo vonnou tyčinkou také mohu poprosit očistné bytosti, duchy nebo anděly, aby mi pomohli. Záleží na tom, s kým pracujete. Jednoduše stačí poprosit o očistu pro sebe a svou práci.
Prostor mohu dále zvelebit – zapálit si svíčku, vonnou tyčinku, nachystat si deník, pustit hezkou hudbu, než začnu.
Já dále prosím o podporu a zaštítění čtyřmi živly a o očistu a udržení prostoru skrze archanděla Michaela a energii Shambaly. Každý to může mít jinak a vám může stačit například poprosit obecně ducha šamanismu, šamana, šamanky o podporu.
Poté proneseme konkrétní záměr šamanské cesty, poprosíme s láskou a úctou svá šamanská zvířata a průvodce o vedení a nejlépe si i nastavíme kolik přesně minut by měla cesta trvat. To proto, aby se nerozplyzla a netrvala příliš dlouhou nebo krátkou dobu. Ty věci, které mají se pak nastaví tak, aby se za tu dobu ukázaly. Nejlepší je čas 20 – 30 minut a mě dobře funguje si jej nastavit jako alarm na telefonu. To je dobrá pomůcka v začátcích a v pokročilejší praxi už to tak být nemusí.
Záměr šamanské cesty je nejlepší si říct nahlas a klidně si ho ještě pár minut dolaďovat. Chci, aby se mi něco ukázalo doopravdy ze svého nitra, srdce? Potřebuju to doopravdy nebo je to jen touha mého ega? Nejlepší je dovolit i šamanským průvodcům, aby vás záměrem vedli a pomohli si jej ujasnit. Naciťujte si jej, dokud neucítíte, že je to to správné za čím jdete. Poproste o vedení i své vyšší já. Věřím, že se vám záměr správně ukáže, nebojte se jej přímo před začátkem cesty předefinovat.
Šamanská cesta začíná
Šamanská cesta je přímý proces proměny. Buď na ní něco pochopíme, přímo skrze prožitek něco proměníme ve své duši nebo něco pustíme, vrátíme matce zemi nebo odevzdáme a necháme transformovat. Je to jako prožít na vlastní kůži jakýsi krátký film. Tak či tak se z něj nevracíme stejní jako jsme do něj vstoupili.
Hlavní prožitek probíhá většinou jako vize. Vidíme sami sebe, můžeme vidět vstup do spodního, střední nebo vrchního světa a jím projít. Já většinou vstupuji do jeskyně, kde se setkám se svým silovým zvířetem (jedním z nich). V jeskyni se do něj vžiju a když vyjdu z jeskyně, chodím a přepravuji se dále vnitřním vizuálním lesem. Někdy mi jen zvíře ukáže cestu a já chodím lesem sama nebo je předá jinému zvířeti, které mě vede dále. Jednou jsem takto podnikla cestu například do domu předkyň, které mě očistily a povídaly mi svá tajemství.
Jindy jsem například se svým vyšší já cestovala do pomyslného prostoru nad zemí, kde jsem se duchovním dalekohledem dívala na svůj život s dálky, z větší perspektivy viděla to, co jindy ve svém těle a v rytmu každodenním událost spatřit nemohu. Během šamanské cesty – když si samozřejmě před začátkem vhodně poprosíme – jsme hodně chráněni a přímo v ní můžeme jednat. Pokud se tedy setkáte během cesty s nějakým svým stínový tématem, blokem, nebo něčím, co vám nyní brání v naplnění vašich cílů, je nejlepší s tím hned pracovat. Říci sám sobě, že si to dovoluji pustit/prožít/přijmout nové nastavení mysli a udělat to, poprosit i spřízněné bytosti, které jsou kolem nás, aby nám v tom pomohli.
Jsou bytosti a průvodci, kteří umí navést, čistit, osvětlit, ukázat, požehnat mnohem lépe než my samotní a pokud je ve své cestě vidíme a víme, že jim můžeme důvěřovat, můžeme spolupracovat.
Průběh šamanské cesty může být například takový, že mým záměrem je jít za svou kreativitou a rozproudit ji. Začnu bubnovat a ve své mysli vstoupím do jeskyně, kde se setkám se svým zvířecím průvodcem. Chvíli si povídáme a zeptá se mě, jestli jsem připravena tomu čelit. Vyjdeme z jeskyně a venku na kraji je studánka, ve které mě čeká další zvíře, například posvátný losos. Chce, ať za ním skočím do vody. Učiním tak a společně plujeme vodami do další vize. Tam se vynořím ve velkém chrámu a přede mnou je veliká fontána zurčící duhovými prameny, představuje mou kreativitu. Jenže fontána vytéká různými prameny a proudy pryč z fontány, prameny se rozdělují se a celé vzezření působí strohým a smutným dojmem. Losos mi říká, že jsem kdysi rozdělila svou vlastní kreativitu mezi více lidí, určitou skupinu a měla to být síla pro mě, kterou jsem měla tvořit a čerpat z ní. Radí mi, abych na fontáně předělala pár páček tak, aby proud vytékal pouze jedním směrem. A abych opustila toto staré nastavení mysli, dovolila si čerpat pro sebe a odpustila si, že to v minulosti bylo jinak. Učiním tak, proud se sjednocuje a zurčí všemi barvami, fontána začíná zářit, bublat a hrát všemi barvami, mám z ní hezký pocit. Losos mi říká, že je čas odejít zase zpátky a že poučení zní – čerpat svou kreativitu pro sebe a teprve poté z její celistvosti si dovolit sdílet její výsledky s ostatními nebo spolutvořit a propojit celistvé proudy jednoho nebo více lidí ve vzájemném respektu a spolutvoření, ale neochuzovat sebe a svůj zdroj. Poděkuji mu a společně plujeme zpět do studánky v lese, kde na mě čeká mé silové zvíře. Rozloučím se s lososem a společně s mým hlavním průvodcem odcházíme zpět do jeskyně, povídáme si o mém prožitku a poučení, pohladíme se, rozloučíme a já odcházím jeskyní zpět do bdělého stavu, otvírám oči přestávám bubnovat.
To je ilustrační příklad toho, jak může šamanská cesta probíhat. Jejím výsledkem může být, že do pár týdnů mi přijdou nové kreativní nápady a inspirace, protože jsem hluboko v sobě přenastavila svůj zdroj kreativity.
Ukončení šamanské cesty a co se děje po ní
Šamanskou cestu ukončujeme, když víme, že proběhlo, pro co jsme přišli. Silové zvíře nás vyzve k návratu, již se loučíme a jen si povídáme. Nebo nám už zvoní alarm na telefonu, protože uběhlo nastavených 20 minut (v tu chvíli na momentík otevřeme oči, alarm vypneme, zavřeme oči a víme, že už nastavají kroky k návratu). Když jsme se v šamanském světě rozloučili, většinou je dobré mít v hlavě myšlenku, představu, že se doopravdy vracíme do bdělého světa s nově nabitou zkušeností, pochopením a jsme vědomě rozhodnuti si ji vnést a začlenit do svého života.
Samotný návrat je vhodné odlišit rytmem bubnování. Zabubnuji třikrát rychleji s pauzami, nebo třikrát hlasitě udeřím do bubnu. To dává mé mysli odlišení, že je něco jinak a cesta končí. Otevírám oči, doprožívám svůj zážitek a ještě chvíli v té příjemné atmosféře mohu zůstat. Já po cestě cítit většinou velmi silnou vděčnost za své silové zvíře, za to, že mě vede a za to, že si udržujeme krásný vztah, že o něj pečuji svými návštěvami do šamanského světa. Poděkuji sobě, bubnu, živlům a průvodcům.
Prožitek si mohu zapsat do deníku, zakreslit na papír nebo třeba v rychlosti nahrát jako hlasový záznam na telefon. Já si své zážitky buď zapisuji nebo nahrávám. Beru to jako prožitek, který se odehrál a je nyní mým vlastním záměrem zaimplementovaný do mé bytosti. Ale určitě je hezké se k zážitkům vracet a pak si porovnávat jaké měly vliv na mou realitu a vědět, jak třeba ve své šamanské praxi postupovat dále a na čem zapracovat.
Závěrem
Cest osobního rozvoje je mnoho. Nejlepší je poznat ty které nám dávají největší účinek a také prožitek. I proto vnímám šamanské cesty nejen jako nástroj seberozvoje, ale jako takový pěkný, přírodní a hluboký zážitek, duchovní potravu, která má sobě mnoho barev, příběhů, nuancí a zahrnuje v sobě i hudbu, rytmus a jejich magickou proměnlivou moc.
