Za tichostí lidských kroků, mezi kmeny stromů, okem neviděny, tam se schovávají přírodní bytosti. Tak každý vstup do lesa může být branou do posvátného časoprostoru, kde se setkáme s přáteli lesa.
Mé cesty vedou do lesa často, o to intenzivnější se ale staly, když jsem do něj začala vstupovat s uvědomováním si přírodních bytostí. Velkým mezníkem bylo pro mě přečtení knihy Bytosti přírody od Margot Ruis.
V lese jsem se vždy napojovala na energii stromů a míst, ale po přečtení knihy jsem o to více vnímala každý strom, les, nebo i zvířecí bytosti jako samostatná individua a jako mé přátele.
Kontakt s přírodními bytostmi se odehrává na neviděné rovině. Každý máme tuto rovinu jinou a jinak dostupnou. Je to kontakt, který se odehrává za zavřenýma očima, napojením na intuici, slyšením hlasů nebo viděním vizí. Obzvláště um autorky knihy je pozoruhodný. Já si řekla, že se budu na bytosti přírody napojovat na své osobní rovině – tak jak to já umím nejlépe. A když jdu i ve městě kolem stromu, uvědomuji si, že je to také bytost, jak se asi cítí a v jakém prostředí žije.
Co nám ale toto vnímání může přinést do života, jak může přispět osobnímu štěstí? Je to hlavně obrovská možnost otevření se mnoha přátelským vztahům – s bytostí velkého stromu, vílami vody, slyšení hlasu hory, naslouchání bohyni moří, propojení se s konkrétním druhem stromu, propojení s květinami, bylinami (které máme doma). Můžeme svým vlastním jedinečným způsobem naciťovat, co nám duch rostliny chce říci a vyhovět mu tak. Je to vztah, který přináší radost oběma stranám.
Já mám zatím nejmilejší vztah s duchem velkého dubu, který stojí na rozhraní více cest u nás v lese. Je jakýmsi pomyslným strážcem, ukazatelem. Ráda ho obejmu a vyslechnu vnitřním hlasem, kam se mám ten den do lesa vydat. Já přírodní bytosti nevidím nějak konkrétně – nepředstavuji si je jako honosné bytosti v krásných šatech, ale spíše cítím jejich energetickou podstatu a hlavně slyším jejich hlas.
Můj dubový strom mi častokrát poví a poradí, aby dnes má cesta vedla například k prameni, kde je posvátné místo a já se tam později setkám s vílami vody a poprosím je o očistu mé duše, ducha i těla. Často jim i zazpívám. A pokaždé, než jdu do lesa, odliji duchu lesa a jeho obyvatelům aspoň trochu vody nebo čaje jako vyjádření díků.
Bytosti přírody jsou různé a ne všechny se budou chtít přátelit. Můžeme se setkat s bytostmi květin, stromů, skály, kamenů, řek, jezer, moří, hor, pohoří a kopců. Je to takové uvědomování si živoucí podstaty přírody. To jak je vnímáme záleží asi na každém – někdo si bude přírodní bytosti představovat a dávat jim konkrétní podoby, někdo je jen ucítí nebo uvidí svým vnitřním okem. Mým doporučením je strávit nějaký čas u stromu, řeky, kopce, který nás nějakým způsobem láká a chvíli mu naslouchat, dýchat a uvidět co se stane.
Může k nám přijít nějaká rada, můžeme se cítit lépe, může z nás něco opadnout. Budování si přátelství s přírodními bytostmi nemusí způsobit v našem životě obrovské a rychlé změny, ale spíše je to pomalý proces, kdy postupujeme ze dne na den a posunujeme se ve sféře přírodního i osobního vědomí.
Přírodní bytosti můžeme najít na mnoha místech. Žijí tam, kde je život – v zahradách, lesích, loukách, horách, vodách i doma v květináčích. Já jsem moc vděčná, že ke mě promlouvá například duch břízy, dubu nebo i duch vlčice. Vždy dostanu nějaké rady, vhledy nebo jen ukonejšení pro můj život. Moc doporučuji si přečíst knihu Bytosti přírody a při příští návštěvě lesa nebo zahrady prozkoumat, jaká je zrovna ten váš způsob a rovina, na které se s bytostmi přírody můžete potkat.
