Má divokost je přirozená,
cestou začátků je očištěná.
Posvátný oheň rovná mou duši,
můj projev, mé tělo, mé oči, rty i uši.

V každém cyklu jsem jiná žena,
nejsem stejná, jsem proměna.
Dívka, matka, múza i vědma,
ve svém lůně jsem se zemí jedna.

Bílý měsíc a moje hvězda
svítí mi na cestu do nitra chrámu.
Všechny jsme sestry, ať žádná to nevzdá,
nezapomínej na sebe, na sebe samu.

Odevzdej přírodě vše, co tě trápí,
sedni si na zemi a vnímej slunce.
To, co je tvé, se ti vždy vrátí,
zázrak tvoření je v každé tvé buňce.

Volám k sobě nápady nové,
plodivou sílu, to čisté a zdravé.
Síla života je v propojení,
rytmus ženy je v souznění.

Znám tajemství svého těla,
ke svému cyklu jsem vždy bdělá.
Mám fázi klidu i rozkvětu síly,
přijímám i dávám jen do své míry.

Stejné síly Matky Země,
obnova, růst a pouštění,
jsou od pradávna ve mně,
plynutí, život a znovuzrození.

Komentovat

error: Content is protected !!
Tyto stránky používají cookies, aby Ti nabídly lepší zážitek z prohlížení. Prohlížením tohoto webu souhlasíš s použitím cookies.