Píseň Divá vlčice jsem napsala po setkání s duchem vlčice v lese. Celá cesta písně je o setkání s ní. Přišla ke mě jako šamanský přítel, na kterého jsem zapomněla a měla znova přijmout do svého srdce, kde je jeho domov.
Později se mi v meditaci ukázaly vlčí ženy a přály si, abych píseň zrealizovala a dala jí hmotnou podobu, ukázala ji světu. Nebyly to obyčejné ženy, ani právě vlčice, ale vlčí ženy. Ženy chodící po dvou, porostlé srstí s vlajícími ocasy. Bylo to jejich přání. Dlouho jsem to odkládala, až jednoho dne přišla inspirace.
Původní melodie písně byla jiná, ale jsem ráda, že jsem nakonec použila novou melodii, o které se mi zdálo ve snu a náhodou jsem si ji nahrála na lyru. V programu jsem tedy složila (naklikala) perkusivní podklad, basy a smyčce a zbytek jsem nahrála klasicky – svůj zpěv, lyru a šamanský buben. Samotný proces audia je pro mě velká alchymie, zkoušení, porod. S výsledkem jsem byla spokojená a nastal čas vymyslet i video část.
Pro tu jsem oslovila své kamarádky a také kamaráda Martina, který už delší dobu natáčí videa na YouTube a napadlo mě, že tohle by pro něj mohla být skvělá výzva. Nápad byl vymyšlen už před Vánocema minulého roku, ale musela jsem počkat, než se všichni sejdeme a najdeme společné datum. Tak se také stalo koncem ledna. Vydali jsme se s přáteli kousek do Brno. Do té doby jsme si každá ušila kostým a pořídila imitaci vlčího ocasu. O roli kamaramana jsme se s Martinem podělili a jsem moc vděčná za to, kolik dal natáčení nadšení a nápadů. Nálada byla moc dobrá. Asi 4 hodiny jsme nátáčeli záběry s děvčaty a zakončili jsme to natáčením přírody a nás všech žen z dronu. Což bylo skvělé!
Další víkend jsem pak věnovala samostatnému natáčení, kdy jsem natočila jen záběry se svým zpěvem, bubnováním a tancem. Původně jsem myslela, že to stihneme vše najednou u Brna, ale realita je při natáčení (nebo focení) vždy o trochu jiná a náročnější.
Ještě před nátáčením jsem poprosila bohy o krásné počasí, co se k natáčení bude hodit. Hlavně jsem nechtěla ať svítí slunce, protože to dělá na lidech nehezké masky ze světla a stínů. Že ten den nasněžilo, bylo milé překvapení a nakonec to záběrům dalo ten správný kontrast.
Celý proces tvorby provázelo spirituální téma přijetí vlastní divokosti, sebevědomí a nalézání své smečky. Vedlo mě to k uvědomění, kdo a co je výhledově do budoucna má smečka nebo co není. Co si chci nést jako vlčice do života dál a že to je i tom přijmout roli vlčice, šelmy a predátora, který si jde za svým.
Než jsem píseň vydala, podnikla jsem šamanskou cestu za svou vlčí ženou. Touto cestou mě provázela právě vlčice, která sice není mé hlavní šamanské zvíře, ale jedno z těch podstatných. Prošla jsem jeskynním komplexem až dolů do jeskyň podvědomí, kde jsem nalezla svou vlčí ženu. Jak jsem na začátku zmiňovala, vlčí žena není ani žena, ani vlčice, ale kombinace obou. Vlčí ženu bylo třeba osvobodit z okovů, což se v šamanské cestě děje vědomým rozhodnutím a vizualizací. Potom co jsem si v šamanském světě sedla k ohni se svou vlčicí, vlčí ženou i Lilith, vše se propojilo a uzdravilo.
Poslední milou radu jsem pak dostala od své spirituální kamarádky a průvodkyně Veru, kdy jsme společně zapracovaly na tom, abychom jako ženy přijaly i svou vlčí podstatu ve všech podobách (panny, matky a vědmy) a to nejen v ženských podobách, ale právě v těch vlčích a instinktivních. Vlastní vlčí kmen je pro ženu podstatný a je v pořádku, že každá má jiný i že se časem mění.
Užijte si krásně Divou vlčici!